Jednatřicátého července odešel poslední AI digest a druhý den jsem ho smazal ze serveru. Sedm měsíců provozu, tři roboti, tři vydání denně. Fungovalo to od začátku až do posledního dne.

Nemrzí mě to, a to je na tom to nejzajímavější.

Tři roboti, tři nálady

Devátého ledna jsem na Zprávobota nasadil ranní přehled — kolik včera vyšlo příspěvků a pár z nich, co za to podle AI stály. Sedm ráno, k první kávě.

Jenže samotný Zprávobot je docela suchar, tak dostal parťáka. Slunkobot roznášel v poledne výhradně dobré zprávy, protože ke kávičce po obědě nikdo nechce krvák ani propady na burze. Věčně naladěný chlapík, co nezná blbou náladu.

A protože dva jsou málo, přibyl večer třetí do mariáše. Hrubot nosil trochu jiné zprávy a hlavně si k nim neodpustil komentář — ironický, sarkastický, hrubý. Zkrátka Hrubot.

Sedm ráno, poledne, sedm večer. Slušně obsazená směna.

Čtyři dny

Teď to, na co jsem docela pyšný a co bych normálně přešel jednou větou.

První verze vznikla pátého ledna. Do produkce šlo devátého. Mezi tím proběhlo čtyřiatřicet iterací a skript narostl z 566 řádků na 1 873, tedy ze čtrnácti kilobajtů na dvaašedesát.

Čtyři dny od prvního řádku k něčemu, co samo třikrát denně publikuje. A nezapomeňte, prosím, že nejsem žádnej programátor…d8-D

Archos

Tady musím být na chvíli vážný, protože bez jednoho člověka by nebylo vůbec nic.

Během těch čtyř dnů jsem Archosovi poslal k posouzení asi šest verzí po sobě. U té šesté prohlásil, že je to perfektní a že jsem evidentně perfekcionista a hnidopich. A hned nato mi radši udělal přístup na server, aby si zbytek dovolené užil bez mých mailů.

Napsal jsem to tenkrát jako vtip o tom, jak jsem někoho uštval. Dneska vím, že to je nejdůležitější věta z celé té historie.

Do ledna 2026 jsem provozoval instanci, ale na stroj, kde běží, jsem se nedostal. Archos mi nedal jen přihlašovací údaje. Dal mi práva spravovat si to svoje a k tomu něco, co se shání podstatně hůř — trpělivost se mnou. Vydržel šest verzí amatérského skriptu, dokud jsem si neosahal, jak se na serveru pracuje.

Bez toho by nebylo nic z toho, co přišlo potom. A tím myslím doslova nic. Kdybych si na digestech nevyzkoušel, že to jde, do přepisu celého Zprávobota bych se nepustil a dodneška bychom seděli na primitivních IFTTT filtrech.

Takže: díky, Archosi.

Dva dny

A teď se podívejte na kalendář, protože tohle mě dostalo, až když jsem si to nedávno srovnal.

9. ledna jde digest do produkce. 10. ledna dostávám přístup na server. 11. ledna se ptám do pléna, co říkáte na tooty, které nevyrobil IFTTT, ale kus Ruby. 13. února hlásím, že vývoj nového Zprávobota je hotový.

Dva dny. Přesně tolik uplynulo mezi spuštěním digestu a prvním veřejným záběrem systému, který o měsíc později nahradil skoro celého Zprávobota.

Já si tehdy myslel, že si dělám hračku na výběr zpráv. Ve skutečnosti to byla zkušební jízda.

Co po nich zbylo

Digest je pryč, ale rozebral jsem ho na součástky a půlka z nich běží dál.

Bluesky. Na jaře jsem k digestům dodělal publikování na Bluesky a je to podstatně víc práce, než to vypadá — přihlášení přes aplikační heslo, skládání vláken, dělení na tři sta grafémů. A pak facety, tedy to, co v příspěvku udělá z odkazu odkaz. Posílají se zvlášť jako rozsahy v textu a jejich pozice se nepočítají ve znacích, ale v bajtech UTF-8. Na tohle se nedá přijít přemýšlením. Přijdete na to tak, že máte v postu háček, odkaz se posune o dvě místa a rozsype se uprostřed slova.

Vyřešíte to jednou a pak už to umíte. A přesně tenhle kus dneska pohání komentáře pod články na tomhle blogu, jen zeštíhlený na sto čtyřicet tři řádků, protože blog nevydává třikrát denně.

A Hrubot vlastně neumřel. Nový Zprávobot hlídá, co na instanci trenduje, a k vytipovanému postu připíše krátký komentář. Ten komentář nepíše nikdo nový — v kódu je soubor, jehož hlavička poctivě přiznává, že je to port digestového kódu, konkrétně té části, co dělala sarkasmus.

Takže když dneska Zprávobot upozorní na trendující post a přisadí si k němu něco jedovatého, mluví Hrubot. Účet zmizel, povaha zůstala. Ze všech tří to přežil zrovna ten protivnej — Slunkobot by o trendech nejspíš nic hezkého neřekl.

Jak to skončilo

Desátého února jsem se veřejně omlouval, že digesty zanedbávám, protože „jsem jen jeden a nerozmnožuji se dělením". V březnu jsem je ještě jednou pořádně předělal. V dubnu k tomu přibylo Bluesky.

A osmnáctého května jsem napsal jednu větu:

„Čte ty AI digesty na Zprávobotovi ještě někdo? Kdyby ne, dejte vědět."

Na tuhle otázku znáte odpověď dřív, než ji položíte. Kdyby to někdo četl, nemuseli byste se ptát.

Poslední digest vyšel jednatřicátého července. Kód zůstal na GitHubu, záloha na serveru. Nemazal jsem to proto, že by to nefungovalo — fungovalo to skvěle. Mazal jsem to proto, že provozovat něco, co nikdo nečte, je jen forma zdvořilosti vůči vlastní minulé práci.

A přesto

Kdybych to měl shrnout: postavil jsem tři roboty, sedm měsíců je krmil, nakonec je vypnul a nikdo si toho nevšiml.

Zní to jako průšvih, ale rozhodně není.

Ten projekt měl totiž jediný skutečný výstup a nebyly to digesty. Byl to přístup na server, znalost Ruby a hlavně důkaz, že se do velké věci můžu pustit. To všechno odevzdal během prvního týdne. Zbylých sedm měsíců byl bonus, který navíc rozdal svoje součástky dvěma dalším projektům.

Nejlepší vedlejší produkt, jakej jsem kdy vyrobil. A stál mě čtyři večery mezi svátky.