Draft, náhled, koš — jak dneska pracuju s příspěvkem

Když jsem tu naposledy psal o tom, jak je tenhle blog postavený, manage-post.sh uměl v podstatě tři věci: napsat, upravit a smazat. Fungovalo to, ale mělo to pár much, na které jsem přišel až za provozu — a protože je psaní kódu k tomuhle blogu skoro stejná zábava jako psaní příspěvků, sedl jsem si a předělal to. Tenhle post je o tom, jak s příspěvkem pracuju teď.

Draft, ne rovnou na web

add nikdy nepublikuje rovnou. Vždycky vznikne draft s vlastní skrytou adresou (/draft/<náhodný token>/...) — dá se otevřít z telefonu i uprostřed rozepsaného textu, ale nikdo jiný ji neuhodne, protože není nikde odkazovaná ani v žádném výpisu. Teprve když jsem s textem hotový, přijde na řadu skutečná otázka: publikovat, nechat rozepsané jako draft, nebo se vrátit zpátky do editoru.

Publish uměl jednu ošklivou věc

Tohle byla ta nejzávažnější chyba, na kterou jsem přišel: publish post publikoval okamžitě, jakmile jsem vybral slug ze seznamu. Žádný náhled, žádné "jsi si jistý" — jen holé rozhodnutí udělané za mě. Chtěl jsem se ale ještě podívat, jak draft vypadá, než ho pustím ven. Teď publish udělá přesně to, co add po založení — ukáže náhled a zeptá se, co dál. Skutečnou publikaci spouští až vědomá volba v tom menu, ne samotné zavolání příkazu.

Unpublish — zpátky do šuplíku

Přibyla i opačná operace: unpublish vrátí publikovaný příspěvek zpátky do draftu. Hodí se, když si po publikaci všimnu překlepu, který nechci opravovat narychlo, nebo když se rozhodnu text ještě pořádně přepracovat. Součástí je i smazání přidruženého tootu na Mastodonu přes jeho API — jinak by po dobu, než příspěvek zase publikuju, na síti visel odkaz na stránku, která dočasně neexistuje. Při další publikaci navíc dostane nové, aktuální datum — chová se to jako čerstvě napsaný text, ne jako by se jen tiše přemístil v archivu.

Koš místo nevratného smazání

delete dřív smazal JSON i všechna přidružená média natvrdo. Žádný git u obsahu, žádná záloha — jeden překlep ve slugu a je to pryč. Teď delete přesouvá všechno do trash/, a restore <slug> to vrátí přesně tam, kde to bylo. Není to plnohodnotná historie verzí, jen jedna úroveň zpět — ale přesně to mi chybělo.

Toot na požádání

Někdy zůstane příspěvek bez tootu zajišťujícího vaše reakce z Mastodonu — třeba u starých migrovaných věcí z Tumblru, nebo když se odeslání tootu při publikaci nepovede (výpadek sítě, expirovaný token). Dřív jsem s tím nemohl nic dělat jinak než ručně. Nový příkaz toot <slug> pošle komentářový toot dodatečně, ke komukoliv publikovanému, kdykoliv. Existující toot ale nikdy nepřepíše — když už jeden je, druhý se neposílá, protože pro to není důvod.

Průvodce pro dny, kdy zapomenu příkazy

Nástroj má dnes devět různých akcí a nechci si je pamatovat nazpaměť pokaždé, když sednu k psaní. Stačí teď spustit ./blog.sh bez ničeho a naskočí jednoduché číslované menu — vyberu si, co chci udělat, a po dokončení se vrátím zpátky do stejného menu, dokud neřeknu konec. Přesná stejná logika jako předtím u CLI, jen v přívětivější podobě pro dny, kdy nechci nic ťukat z hlavy.

Přejmenování a co bude dál

Nakonec i drobnost: manage-post.sh jsem přejmenoval na blog.sh — název, který sedí líp k tomu, co ten nástroj dneska umí, a protože nezůstal svázaný jen s prací nad jedním příspěvkem. Zbytek pojmenování v repozitáři (deploy-web.sh, refresh-sidebar.sh) jsem záměrně nechal být — dělají jinou, úzce vymezenou práci a přejmenování by tomu nic nepřidalo.